Podzimní ZUŠ
Základní umělecká škola Černošice výtvarný a hudební obor pořádal ve čtvrtek 23. října 2008 odpoledne v prostorách sálu Domu s pečovatelskou službou tvůrčí dílnu
"Podzimní okno krajiny", společné setkání žáků ZUŠ Černošice výtvarného
a hudebního – dechového oddělení se seniory DPS na Vráži a širší veřejností.
Výtvarná dílna byla zaměřena na setkání s obrazy Antonína Slavíčka a Aloise Kalvody, žáků krajinářské školy Julia Edvarda Mařáka, nezapomenutelného malíře výzdoby Národního divadla v Praze a pedagoga Akademie výtvarných umění v Praze.
Výtvarná dílna probíhala po seznámením s vyznáním textu Dr. Jaromíra Zeminy , kunsthistorika Severočeské oblastní galerie v Litoměřicích : ,, Svým láskám má být člověk věrný.´´
Následovalo čtení úryvků z dopisů Antonína Slavíčka Dr. Augustu Švagrovskému, prof. Jaroslavu Gollovi, Adě Gollové a Ladislavu Janíkovi.
Snažili jsme se vystihnout atmosféru obrazů krajiny chudého Hlinecka, pochopit rozpoložení An. Slavíčka při své práci - při malbě. Krajinu zimního podvečera, kdy se tvary a barvy věcí rozplývají v rychlém soumraku. Krajina nabízí mnoho tajů a vybízí ke snění v jemně posmutnělém. Přesně to, co měli namysli francouzští malíři koncem 19. století a začátkem 20. století , když hovořili o ,, belle matiere ´´ krásně zpracované barevné hmotě , pro níž měli Češi jemný smysl – před Slavíčkem Chittussi, před Chittussim Turkyně, Pinkas a Navrátil.
Dívky citovaly z dopisů Dr. Švagrovskému, příteli věrnému, mecenáši Antonína Slavíčka a velikému podporovateli. Právě tento vzácný přítel Dr. Švagrovský shromáždil největší sbírku Slavíčkových obrazů a tu pak odkázal jako ucelenou sbírku Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem.
Alois Kalvoda , další vynikající malíř rodák ze Šlapanic u Brna a jeho tvorbu ovlivnil jeho profesor krajinářské speciálky Julius Edvard Mařák, zakladatel krajinářské školy na Akademii výtvarných umění v Praze.
S českou krajinou je spojen i spisovatel , lékárník a přítel Julia Zeyera František Herites z Vodňan v básni ,, Naši krajině .´´
V praktické části výtvarné dílny vznikaly díla inspirovaná malíři české krajiny. Pracovalo se s Remaly, tuší, tisklo se, rozmývalo, malovalo se prsty, foukal vzduch ústy na tušovou skvrnu.
Lepilo se, trhalo, malovalo.Také jsme všichni měli možnost poslechnout si nádherné lidové písně v podání dechového souboru paní učitelky Pavlíny Tomášové a studentů a studentek její třídy.
Musím říci, že jsem osobně nic hezčího v poslední době neslyšela. Patří jim náš dík za krásné písně v podání dechových nástrojů klarinetu, saxofonu, flétny zobcové a příčné.
Celé odpoledne proběhlo v čilé práci a i pohoštění pro děti od pana Strejčka a paní Miškové bylo vynikající. A piškotová bábovka paní Kristýnky Vaňkové byla úžasná.
Myslím si, že celé setkání bylo krásné a vydařené.
Již teď se těšíme na 4. prosince 2008 na čtvrtek od 15 hodin, kdy bude setkání vánoční s Vizovickým obřadním pečivem a sv. Mikulášem, andělem a čertem a možná , že i něco nám sv. Mikuláš i nadělí.
Dovolte mi ještě naše vyznání české krajině zakončit citací z básně Františka Heritese ,,Naši krajině ´´ :
,, Ty naše krajino, tak útulná, tak milá!
Jsi stejně krásná vždy- dnes, jak jsi včera byla…..
Ty v barvách podzimu se míháš diváku…
Přes tebe zápasy se táhnou oblaků,
Již končí bůhvíkde, jak v lidské duši bývá…
Pak barvy ztratí se, až holé topoly na zmlklé silnici
V blanickém údolí, jsou rysem tváře tvé, krajino zádumčivá -
A snivou hlavu svou ukláníš ke spaní,
Ó naše krajino! Tak utěšená, tak milá.
Ty stejně drahá vždy - dnes, jak jsi včera byla…
Za výtvarný ateliér Základní umělecké školy Hana Bláhová výtvar. pedagog
